O víkendu 18.-19.04.2009 jsme se s Bžou zůčastnily prvních oficiálních závodů a domácí půdě. Pro mne to byl návrat k adrenalinu, ikdyž..., to jsem asi nevěděla, co to adrenalin je. Moje závodění s Fíb, jsem také brala jako adrenalinovou záležitost , ale s odstupem času a změně výškových a rychlostní parametrů mých dvou závodících děvčat, jsem pohled na věc, musela trochu přehodnotit.Zatímco s Fíb, jsem si mezi jednotlivými překážkami skoro mohla dělat manykůru, tak s Boženou jsem ráda, že parkur přežiji ve zdraví, vlastním tělem nepokosím překážky, případně neporazím rozhodčího a zapamatuji si trať, popř., že běžím s Bžou jedním směrem, prostě masakr. Jsem ráda, že když ona běží na kruh a já řvu mylně "tunéééél", tak ona už instinktivně rozpozná, že už jsem mimo a že mám už nedokrvený mozek a vybere si správně kruh.Tentokráte by Bža mohla napsat pojednání o tom, jak lehce zkazí psovod psovi první závody. Tedy výsledek, jinak si Bža parkury užila, bez ohledu na to, co jsem tam předváděla já. Přestože jsme před závodama, a vlastně i během zimy, moc netrénovaly, tak Bža mi ukázala, že se narodila pro závody, protože to byl naprosto jiný pes než na tréninku. Nechala se bezproblémově vysílat na překážky, pochopila, že to musí odmakat sama, když JÁ někde vzadu chcípám, přemýšlím nad kolenem a nemůžu popadnout dech.

              Úroveň byla vysoká, 120 startujících týmů, a vše hodnotili rozhodčí pan Glabazňa a Grygar. Parkury byly náročné, Bže se líbily, mně osobně již tochu méně:-)). Ikdyž jsem byla ten slabší v týmu, s Bžou mohu být jen spokojená, z 6 běhů jsme se diskly jen 3x a ani v doběhnutých bězích jsme nebyly poslední a máme i zápis ve výk.průkazu:-)).

              Fotky ze závodů nemáme, ale zato nám Monika, natočila několik videí.