Rodičovské krásné povinnosti

Ano, povinností ženy bylo postarat se o dítě a domácnost. Na mužských bedrech ležela tíha zajištění rodiny. Ještě dnes se najdou tací, co si myslí, že když každé ráno chodí do zaměstnání a po osmi odpracovaných hodinách se vrátí domů, že žena byla „jen“ doma a tudíž očekávají napucovanou domácnost, navařeno a dítě perfektně čisté a bez ubreknutí.

stařík s cigárem

Naštěstí takových už je dnes čím dál méně. Muži začali chápat, že postarat se o domácnost je nikdy nekončící povinnost, dítě potřebuje od táty víc než jen pusu na přivítanou a na dobrou noc a pokud chtějí mít vedle sebe usměvavou partnerku, je nutné, aby přiložili ruku k dílu a doma jí pomohli. Výmluvy, že oni na rozdíl od ní celý den makali, jsou už pryč.

Po porodu mají nárok na sedmidenní placenou dovolenou, aby mohli během šesti týdnů po narození potomka být s rodinou doma. Týká se to samozřejmě jen těch, co jsou zapsáni jako otcové dítěte. Dostanou 70 % základu svého příjmu. Není důležité, jestli je pár sezdaný či sdílí společnou domácnost.

A protože matky nemají vždy nárok na mateřskou dovolenou, může ji nastoupit otec. To se může stát, když se jedná o krátkodobě zaměstnané osoby, studentky, ale i ty, co pracují jako OSVČ a neplatí nemocenské pojištění.
fešák v křesle

V této době si dítě se svým pečujícím rodičem vytváří vzájemné pouto. Je pěkné, když se muž naplno vrhne do péče se vším všudy. Pokud žena vydělává víc než partner, je možné, aby pracovala a živila rodinu ona.

Je to období, kdy si on začne více vážit všech těch maličkostí, které doma bral až do teď jako samozřejmost a najednou zjistí, že bez jeho přičinění nebudou.

Dítě není pořád jak z cukru, neustále je co uklízet, prát, žehlit a únava na sebe nenechá dlouho čekat.

Zní to dost ošklivě, ale toto období je jedním z nejkrásnějších v životě, i když člověk usíná za pochodu. A je jedno, kterého pohlaví se to týká.

Jeden muž se nechal slyšet, že návrat do práce je jako přijet na dovolenou. A to je co říct, když se nemohl dočkat, až bude s malým „jen“ doma.

Dnešní tatínkové se už neštítí vyměnit plínku, umějí připravit mléko do lahvičky a dát pít, ani se nestydí tlačit kočárek. Klidně pomůžou obléknout a učesat panenku a zanotují si z plných plic dětskou písničku.

Už se neupínají jen k synům, se kterými si zahrají jen klučičí hry.

A když chodí do zaměstnání a vrátí se, nelehají si k televizi, ale jdou s dítětem na hřiště, aby si maminka také odpočinula nebo spíš stihla udělat činnost, na kterou jí s prckem za zády nezbýval čas.

Být svému dítěti na blízku je to nejkrásnější, co se nám může přihodit. V danou chvíli jsme unavení, občas plni pochyb, zda jsme dobrými rodiči, ale šťastní. Jednou na tuto dobu budeme vzpomínat s úsměvem. Se smíchem si připomeneme, jak při naší troše nepozornosti potomek vylil obsah nočníku na koberec, nebo jak byl plný energie po pětikilometrové procházce, kdy my jsme padli do postele a od nohou se nám „kouřilo“.

1 měsícem ago